OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Milí čitatelia, na knižnom trhu sa objavuje novinka renomovaného švédskeho spisovateľa, profesora Fredrika Nordströma, doktora metalových vied a kolektívu (DREAM EVIL) pod názvom: “The Book Of Heavy Metal“. Je to elaborát pojednávajúci o spôsobe tvorby, jednotlivých formách a dejinnom vývoji jedného z najvplyvnejších hudobných žánrov všetkých čias -- heavy metalu. V dvanástich kapitolách sa dozviete všetko, hard rockom počnúc a metalom končiac. Pre vlastníkov PC je ku knihe pribalené aj multimediálne výukové CD s obrazovým sprievodcom v podobe videoklipu. Je to kniha, ktorá nesmie chýbať žiadnemu fanúšikovi ťažkého kovu. Nájdete už dnes vo vašom obchode!!!
Tak čo vy na to, aj vás zaujal tento reklamný slogan? Poďme sa pozrieť na ponúkané dielo bližšie. Album pripravený pod drobnohľadom zvukového majstra Fredrika Nordströma (Fredman Studio) ponúka vskutku širokú prehliadku ťažkotonážnosti, riffov a melódií, odkedy je hard rock hard rockom či metal metalom. Je tu sústredené všetko klišé metalu predvedené s oduševnením a zápalom, až mám chuť veriť, že to DREAM EVIL mysleli s týmto počinom úprimne. Nakoniec, prečo nie?! A je úplne jedno či už šlo o sentimentálnu spomienku na časy dávno minulé, alebo o poctu štýlu 70-tych až 80-tych rokov a jeho predstaviteľom. Tu kúsok BLACK SABBATH (obdobie s R. J. Dio, T. Martin), RAINBOW, inde napr. SCORPIONS.
Jednotlivé songy by som rozdelil asi do dvoch hlavných skupín:
1. presiaknuté rock`n`rollom a hard rockom: dupavá „The Sledge“, duchom pána Osbourna, a rukopisom divokého Zacka ovplyvnená „No Way“, v ktorej vokalista Niklas zrejme zámerne imituje Ozzyho; historická výpravná sága „Crusaders´ Anthem“, „Let´s Make Rock“, alebo štadiónovka „Only For The Night“. Všetko riadne zhutnené, nahodené v slušivom modernom zvukovom háve s príslovečnou švédskou melodikou EUROPE strihu.
2. túto skupinu tvoria skladby poznačené, prevažne nemeckou (napr. ACCEPT), rano-metalovou tvorbou ôsmej dekády: „The Book Of Heavy Metal (March Of The Metallians)“ (prečo mi táto téma tak nápadne pripomína nemecké zoskupenie METALIUM?), s neskutočne, až neprirodzene vypätým vokálom; vtipná „M.O.M“, ktorá si kladie zásadnú otázku či si Muž alebo Myš, a či stojíš na tej správnej strane; „The Mirror“, ďalšia otázková skladba o hľadaní vlastnej identity; „Tired“ v refréne patrične podporená hurónskymi zborovými pokrikmi. Z konceptu 80-tych rokov mierne vybočuje druhá „Into The Moonlight“ dýchajúca modernou atmosférou s gitarami podladenými proklatě nízko.
Žiaľ, nemal som možnosť vypočuť si druhu dosku “Evilized“, a zrovnávať novinku s debutom je úloha takmer nemožná. Napriek tomu, nedá mi nespomenúť, že asi jediná skladba, ktorá evokuje fantastický debut “DragonSlayer“ je „Chosen Twice“. Podobnosť so skladbou „Chosen Once“ z debutu nie v tomto prípade úplne náhodná. Napriek svojmu strednému až pomalému tempu tvorila pre mňa daná vec pomyselný vrchol debutu. Snaha nadviazať na tak vydarený song sa podarila viac než dobre -- podobné tempo, chytľavý refrén, nádherné zbory; proste skvelý nasledovník. Každá správna metalová banda musí mať vo svojom repertoári príjemný plúžak, činia tak aj DREAM EVIL v podobe romanticky ladenej záverečnej skladby „Unbreakable Chain“.
„The Book Of Heavy Metal“ je pomyselný tribút priekopníkom tvrdej hudby ako takej a zároveň živý dôkaz toho, že metalová hudba, aj viac než po dvadsiatich rokoch, má svetu stále čo povedať. Mená ako: Snowy Shaw, starý bubenícky harcovník (m.i.: KING DIAMOND, MERCYFUL FATE), mladý gitarový talent, Grék Gus G. (FIREWIND, MYSTIC PROPHECY), ktorý nie je len rýchloprstý drvič strún, ale dokáže mimoriadne citlivo pristúpiť aj k iným formám rockovej hudby, ale aj samotný Fredrik Nordström sú určitou zárukou, že spopod ich rúk nevyjde prepadák... aj keď kvality debutu ťažko dosiahne.
„The Book Of Heavy Metal“ je pomyselný tribút priekopníkom tvrdej hudby ako takej a zároveň živý dôkaz toho, že metalová hudba, aj viac než po dvadsiatich rokoch, má svetu stále čo povedať.
8 / 10
Snowy Shaw
- bicí
Fredrik Nordström
- kytara
Niklas Isfeldt
- zpěv
Gus G.
- kytara
Peter Stålfors
- basa
1. The Book of Heavy Metal (March of The Metallians)
2. Into The Moonlight
3. The Sledge
4. No Way
5. Crusaders' Anthem
6. Let's Make Rock
7. Tired
8. Chosen Twice
9. M.O.M.
10. The Mirror
11. Only For The Night
12. Unbreakable Chain
The Book of Heavy Metal (2004)
Evilized (2003)
DragonSlayer (2002)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Century Media
Produkce: Fredrik Nordström
Studio: Fredman Studio
Hard rock byl dobrý v 70 letech a stadiónové kapely 80 let šli vždy mimo mně. Pár nových kapel zahraje hard rock i dnes dobře ale tohle je slabé. V heavy polohách je to lepší. Slaďák na konci to zabíjí úplně. Nuda.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.